Jak se dostanete ke své dači?

Souhlaste, dostat se k dači a zpět není vždy tak bezproblémová událost. Je dobré, když je dacha blízko a za okny je osobní auto. A pokud ne?
Napiš, jak se dostaneš ke své dači?
A v komentářích. no, najednou jsou tu fotografie cesty, dopravy a vás na cestě)))

34 komentáře 12 díky za přidání k oblíbeným 6733 zobrazení
Sdílet odkaz
Kopírovat odkaz
Autor ankety:
Administrátorka Tangeya
Taťána Bendery 9. srpna 2016, 18:10
Poděkovat! Poděkoval jsi 105961
Komentáře ( 33 )

• Přečtěte si všechny komentáře od začátku:
• 1
• 2

11. srpna 2016, 15:13

Ode dveří ke dveřím – 64 km. Autem to trvá od hodiny do nekonečna. Nedávno jsem vyzkoušela MHD – tři hodiny, pokud nikde dlouho nečekáte. Při jízdě autem jsem si vzpomněla, jak před pětadvaceti lety můj muž a šel jsem vybudovat letní chatu. Cestovali jsme každý den o víkendu (nebylo kde spát) MHD (nebylo auto) s nářadím (není kde nechat) a jídlem. Romantika!

11. srpna 2016, 16:48

A šlapeme pěšky lesem, 20 minut a jsme na zahradě!

11. srpna 2016, 17:00

Ale nedostanu se do dachy, ale naopak do města))) Bydlím na dacha po celou dobu a jen občas navštěvuji město. Zřídka autem, častěji vlakem. Takhle se mi to líbí víc. Samozřejmě to miluji i v autě, ale když řídí můj manžel)))

12. srpna 2016, 13:12

Teď, stejně jako Inna, nechodím na chatu, ale do města, protože nyní žiji na vesnici)) Ale během své historie dachy jsem měl příležitost vyzkoušet různé způsoby dopravy.
Když jsme byli mladí, měli jsme pozemek, ale žádné auto. Nejčastěji jsme cestovali vlakem. Byl tu jen jeden problém: někdy se prostě nemohlo dostat do vlaku, zvláště na zpáteční cestě. Dodnes (uplynulo více než 20 let) si stále pamatuji ten výlet, kdy jsme se nějak dokázali vmáčknout do vestibulu a sazenice putovaly ven)) Teď už je zábavné vzpomínat.
Pokud vlak nevyšel, museli jsme chytit autobus. Už si nepamatuji, kolik to je kilometrů, ale je to znát – zvlášť s úrodou na ramenou. Jednou jsem takhle dupal s pytlem cibule – taky vzpomínky na celý život. Ten úsek musel být nakonec opuštěn – se dvěma malými dětmi se tak extrémní výlety ukázaly jako prostě nereálné.
Pak jsme bydleli na vesnici – tam jsme se na místo dostali pěšky.
Pak byl ve vesnici dům. Tam jsme se sousedy snili o helikoptéře nebo „provozu obrněných vozidel“ k nám mohla dorazit jen od poloviny května do poloviny září – za příznivého počasí. V deštivém létě by se na naší silnici mohly konat soutěže extrémních řidičů v cool off-roadech. V takových případech bylo nutné se tam dostat částečně pěšky, auto nechat tam, kde se ještě dalo dojet.
No a teď – autem, protože doprava k nám nejezdí. Ale cesta je dobrá – asfalt až do vesnice))

12. srpna 2016, 13:18

Ach, Marina, to je pravda, také jsem si vzpomněl, jak jsem v dětství jezdil v přeplněném vlaku. A kdyby se ještě dalo nastoupit na nádraží, tak zpět jen ve vestibulu)) Teď už je to dobrý, vlaky jsou poloprázdné.

12. srpna 2016, 13:40

A jdu opačně
Z vesnice do města. Vlastní doprava. A moje matka jezdí z města na daču městskou hromadnou dopravou. Každý den. Chata je vzdálena 7 km. Zdá se, že je poblíž. Ale pak ještě 3 km procházka horami. Jenže. Generace našich rodičů se nemůže zastrašit takovým nesmyslem. Na všechna má napomenutí matka odpovídá: „Šla jsem, jdu a půjdu. »
A zkus argumentovat tady))

16 listopad 2016, 16: 07

Tuhle anketu jsem viděl trochu pozdě, ale přesto ji napíšu. Máme jen auto – pokaždé vozíme zvíře, máme německého ovčáka. Samozřejmě je pro něj skvělé, že je volný. Jakmile vidí, že snímám klíče z háku, je to, začíná hysterie. A když to nevezmete z dachy, stojíte tam a vysvětlujete, jako člověk: to není to, co jste si mysleli, to nejsou klíče od dachy. No, nebo když vidí kyblík pod vodou a velkou tašku u dveří, hned ukazuje šipkou na vodítko a dává nosem najevo, že by to měl taky sebrat. No, nejsou chytří?

18 listopad 2016, 22: 24
Jak se chová vaše zvíře na chatě? Po dohodě psy na daču nevodíme.
19 listopad 2016, 13: 15

Máme dospělé zvíře a za 8 let se mu nikdy nic nestalo! Na dvoře je mnoho dlážděných cest, takže chodí jen po nich. A ani se nepodívá do dětského pískoviště. Venku je pod baldachýnem dlouhý stůl a tam hrabe, a ano, ano, musí pravidelně odhazovat písek zpět pod stůl. A nic víc. Asi v 6 ráno ho pustíme na ulici a klidně si pár hodin lehneme do postele a zabaví se sám. Mimochodem, kolem lokality máme spoustu květinových záhonů a jen keřů růží a on kolem nich chodí tak legračně. Ale je tu i místo na „běhání“, hned za branou máme borový les, i když o běhu daleko jsem ani neuvažoval. A je s námi i k řece, je to 15 minut chůze, takže běh je zaručen. Manžel ho vychovával od Masiky, takže náš pes je víceméně vycvičený a povely „fu“ a „ne“ zná jasně. A téměř všichni sousedé mají také psy různých ras. Ano a další. Pokud se náhle stane, že zůstanu přes noc sám, pak se s naším Almazem není čeho bát))).
To je co jsem!

A takový byl kdysi!

19 listopad 2016, 17: 38

Ale dobře vychované psy jsem viděl jen ve filmech. Pravda, jednoho jsem viděl v Torzhoku, majitelka vešla do obchodu, ukázala na ni prstem a ona se posadila a seděla, aniž by vstala a nevěnovala pozornost komukoli, asi na půl hodiny; pak jsme šli dál.
Když mě zavolají do domu, první, na co se zeptám, je: „Máte psa? Pokud existuje, prosím, někde to zavřete!“.
Nemilují mě!

20 listopad 2016, 11: 11

Ano, tak se vám to zdá! Proč si nemůžete vzít své psy, protože teď má ploty každý, no, skoro každý? A když jedeme na víkend na venkov, kam to máme dát? Musíme ho vzít ven a nakrmit. Pokud jedeme na dovolenou (což je na 8-10 dní), tak nás bude hlídat syn, ale většinou všichni jedou na daču. Ano, už si nedokážeme představit, jak bez něj, naší malé šelmy, odejdeme. Měl jsi vidět jeho oči ve chvíli, kdy se připravoval.

20 listopad 2016, 12: 49

Aby to vypadalo menší, můžu si poškrábat jizvy po „psech“ – na pravé holeni, pravém hýždi a u levého lokte. Nikdy jsem psy nevyprovokoval k agresi; Stalo se – obecně útočili zezadu.
A naše stránky jsou nedělené, nejsou tam žádné ploty. Zrovna minulý rok začal nějaký „skvělý“ návštěvník opravovat kovový plot, pravděpodobně od sousedů!
I malý a neagresivní pejsek probíhající čerstvě vyhrabanými pelíšky zkazí náladu majitelům pelíšků i majitelům psů. No, bylo. někdo byl na návštěvě – přivezli taxikáře, tak za půl hodiny vyvrtal – „tisíc dvě stě čtyřicet děr“©.

20 listopad 2016, 13: 11

Jen k tématu mírového soužití: „Etika psího života na venkově“))))