Holky, jaké dárky nám dal 8. březen?

Mému synovi byly 3 roky a ráno 8. března mi přinesl do postele tulipány se slovy „Všechno nejlepší k narozeninám!“ (narozeniny mám v září) Jeho táta byl velmi naštvaný, protože šel dávat květiny. A můj druhý syn mi jednou dal náramek a korálky, které sám vyrobil 8. března – moc krásné.

Jiné odpovědi
Dal jsem kamarádce gumový penis, myslím, že si to pamatovala
Olíznu, oko posypu pepřemUmělá inteligence (124033) před 5 lety
No, ano, pokud nemůžete udělat dojem na tu vaši, postačí protéza
sc 727 Expert (489) PRO KAMARÁDKU, ne holku
Motorová pila od mého táty, který říkal, no, jestli se ti to nelíbí, můžeš mi ji dát!
Vejce
Dovolená podle pohlaví by měla ženy urážet
Olíznu, oko posypu pepřemUmělá inteligence (124033) před 5 lety
Neuráží mě
Sfera Umělá inteligence (180187) dvojí standard, ale co rovnost

Odznak a pohlednice podepsané – od chlapců ze 7. třídy. Ikona stále žije), pohlednice se ztratila, ale také existovala/žila dlouho.

A není na co vzpomínat, kromě toho, že první tchán dával vždy porcelánové vrabce, sesbírala se malá sbírka.
Nic neobvyklého nebo nezapomenutelného, ​​život je promarněný))

Kinder košík)
Pak jsem je dal na měsíc pryč

Obrovská kytice květin ve tvaru plachetnice, manžel ji zkoušel před 7 lety. Kytice byla krásná a dlouho stála. Koš z něj je stále živý.

Olíznu, oko posypu pepřemUmělá inteligence (124033) před 5 lety
Půvabný))))
Dobře manžel

Tane4ka Umělá inteligence (177852) Byl jsem tehdy tak šťastný, že teď každý rok kupuje nějaké květinové aranžmá. Je to samozřejmě krásné, ale často do něj bezohlední prodejci strkají nejrůznější nelikvidní zboží. Ale muži tomu nevěnují pozornost, hlavní věc je krásná!

Od „chytrých“ rodičů. Když jsem byl zaměstnancem školy, rodiče dali každému učiteli láhev vodky a spodní prádlo (body). Byla zde možnost zakoupit toto zboží za výhodnou cenu. Každý učitel dostal určitý počet lahví vodky a několik kombinéz různých velikostí.

Olíznu, oko posypu pepřemUmělá inteligence (124033) před 5 lety
Na tohle určitě dlouho nezapomeneš)))))
Lily bílá Mistr (2068) polovina 90. let

1987 7. března byl mráz a 8. března nebyly žádné známky změny počasí. Oblékl jsem se a šel koupit květiny pro své ženy. Koupila jsem pro dceru dvě velké kytice a obrovský krásný dort (3 kilogramy) a velkého plyšového medvěda. Ukázalo se, že je to náruč. Potkal jsem kamaráda, se kterým jsem hrál v jazzové kapele a bydlel vedle, který si koupil skoro to samé. Připravili jsme se na autobusovou zastávku. A tady si přítel vzpomene, že někde potřebuje a požádá, aby mu dárky přinesl domů. Vezmu všechny jeho věci a pochopím, že za květinami nevidím na cestu, v obou rukou mám dorty a pod rukama plyšovou hračku. Ráno se ukázalo být slunečné a než jsem šel domů, teplota vystoupila na 18 stupňů Celsia a já měl na sobě teplou bundu a svetr. Když jsem došel na zastávku, po zádech mi stékala řeka, oči se mi plnily potem, který jsem nedokázal setřít. Přijel autobus plný lidí s květinami a dárky. Vmáčkl jsem se dovnitř, přitiskli mě zezadu a pochopil jsem, že nebudu moci doručit žádné květiny ani dorty. Sedící lidé se slitovali a vzali mi dorty, ale i tak se půl hodiny strašně potili, když se snažili čelit tlaku lidí, kteří přicházeli a vycházeli a snažili se mi natáhnout kytice. Na své zastávce jsem vystoupil prakticky s celými kyticemi, celými dorty a medvědem bez oka a šel k domu. Procházka byla 350 metrů. Těchto 350 metrů jsem překonal s posledním dechem, došel do bydliště svého přítele a poté, co jsem mu dal dary, jsem pocítil úlevu a prožil SKUTEČNÉ ŠTĚSTÍ. Takže jsem se vrátil domů promočený, ale s úsměvem.
A všechno bylo DOBRÉ.
Bylo to naposledy v mém životě, když jsem poslední den kupoval dárky a šel tři až devět zemí pro květiny.

Spolužák, který se mi líbil, mi dal skleněnou labuť. Byl jsem šťastný .

Budu si pamatovat obrovskou kytici modrých karafiátů po zbytek svého života,
dán mi v mém hlubokém mládí.

Jako mladému sirotkovi mi laskaví lidé dali práci baliče v pekárně.
Nedaleko byl květinový stánek, ve kterém obchodovala dagestánská rodina.
Zeptal jsem se jich s dětskou naivitou,
Existují karafiáty neobvyklých barev?
(Tehdy jste mohli vidět pouze bílou, červenou a růžovou))
A tak 8. března před zraky naprosto ohromených zákazníků, pokladní a vedoucí pekárny, přinesli květinové sousedky obrovskou kytici modrých karafiátů a blahopřáli,
dali mi to všechno.

Pamatuji si, že jsem tehdy žil z ruky do úst ze svého mizerného platu.
Situaci občas zachraňovaly odepsané prošlé bagely.
Ale jako v pohádce jsem se stala šťastnou majitelkou obrovské kytice
ze 150 MODRÝCH karafiátů! )))

Olíznu, oko posypu pepřemUmělá inteligence (124033) před 5 lety
Páni!
Toto je skutečný zázrak!
A ne malované karafiáty, ale Lidé toho schopní!

CORGA Umělá inteligence (108039) Tak velkorysý dárek (jehož přibližnou cenu oznámili prozíraví kolegové) mě ohromil! Ale byly tam jen karafiáty. uměle dobarvené)) (a obyčejným fialovým inkoustem přidaným do vody, když se květiny po letu „napily“), ale účinek tohoto daru zůstal na celý život.

Naděžda BoninováUmělá inteligence (169983) před 5 lety
Skvělé!

V 6. třídě chlapec, který seděl u mého stolu, právě onemocněl 8. března. A jeho maminka, která pracuje jako malířka, mi jeho jménem poblahopřála k svátku (o přestávce přišla rovnou do třídy), dala mi dřevěný dutý hřib s víčkem a obrázkem.. V tom hřibu jsme s maminkou nechal si drobné, co zbyly z nákupu potravin a seznam, který mi maminka nechala na den (co koupit.. mléko, zakysanou smetanu, tvaroh).. A na dveře jsme pověsili obrázek s dívčí tváří na záchodě (zevnitř to bylo příliš zloději)
Nejzajímavější je, že dárek od dalšího kluka (a to jsme měli ve třídě 26 kluků a 13 holek, takže každý měl nárok na 2 dárky, o děvčata byl boj, hlavně že jsme podváděli na testech) nepamatuji si.

V desáté třídě najednou ráno zazvonil chlapík z paralelní třídy a objevil se na prahu s kyticí tulipánů. Byla to první kytice v mém životě.

Jedna trivialita – pohlednice, přírodní nebo umělé květiny, sladkosti, šálek s podšálkem.

Tři velké růže. Byly drahé. Tohle byly poslední peníze. Promluvil jsem a už mi květiny nedávají.

Nic jsem si nepamatoval, všechno bylo jako obvykle – květiny, parfémy, dekorace

Jednoho dne ve škole dali všem dívkám pohár s nápisem „Happy Valentine’s Day“)
A v první třídě, jak si teď vzpomínám, byla „Debutová“ vafle)
A v dospělosti si na to hned nevzpomenu. Dárky obvykle objednávám předem) Proto se na ně nepamatují jako na ty 8. března)