Co je skleníkový efekt?

Skleníkový efekt: k čemu slouží a jak ovlivňuje změnu klimatu

O skleníkovém efektu se obvykle mluví v souvislosti se změnou klimatu. Opravdu nám skleníkový efekt škodí a co o něm musíme vědět?

Co je skleníkový efekt?

Skleníkový efekt je přirozený jev, který zvyšuje teplotu na naší planetě pro pohodlnou existenci. Jak to vzniká? Naše planeta přijímá sluneční záření, které ohřívá povrch. Sluneční záření má krátkou vlnovou délku, takže skleníkové plyny, které obklopují Zemi, mu umožňují volný průchod. Malá část slunečního světla může být odražena zpět aerosoly, které se nacházejí spolu se skleníkovými plyny v zemské atmosféře. Na druhé straně, když se planeta zahřeje, vydává tepelné záření – infračervené záření (dlouhé vlny). Jelikož je ale záření dlouhovlnné, skleníkové plyny mu brání v úplném úniku do vesmíru. Část tepelného záření stále dokáže obejít skleníkové plyny, ale značná část se odráží zpět, což zvyšuje teplotu na Zemi. První, kdo popsal skleníkový efekt, byl francouzský vědec Jean-Baptiste Joseph Fourier v roce 1824, je také nazýván autorem termínu.

Jaké jsou hlavní skleníkové plyny na Zemi?

Oxid uhličitý (CO₂) – je považován za nejvýznamnější skleníkový plyn antropogenního původu. Oxid uhličitý se také přirozeně vyskytuje prostřednictvím uhlíkového cyklu, ale lidé od průmyslové revoluce zvýšili jeho koncentraci v atmosféře o 47 %. [1] Metan (CH₄) — z hlediska svého skleníkového efektu je metan považován za ještě silnější než oxid uhličitý, ale v atmosféře je ho znatelně méně. Přírodními zdroji jsou bažiny a termitiště. Antropogenní původ – skládky, zemědělství, těžba uhlí a zemního plynu. Oxid dusný (N₂O) vznikají spalováním pevného odpadu a fosilních paliv. Významná část N₂O pochází ze zemědělství. Syntetické chemikálienapř. fluorované uhlovodíky, halogenované uhlovodíky, fluorid sírový a další syntetické plyny. Hlavním zdrojem je chemický průmysl. Ozon (O₃) – přirozeně se vyskytuje ve stratosféře a troposféře Země a nezpůsobuje výrazný skleníkový efekt. [2] Vodní pára — z hlediska objemu je na prvním místě mezi všemi skleníkovými plyny, ale přímé emise vodní páry mají nejmenší dopad na skleníkový efekt. [3] Samotný skleníkový efekt je pro nás přínosem, protože bez něj by na Zemi nebyl život. Pokud si představíme, že neexistuje, průměrná teplota na Zemi by byla -18℃, to znamená, že řeky a oceány by byly vždy zamrzlé a rostliny by nikde nerostly. S jeho pomocí dosahuje průměrná teplota na naší planetě +15℃. [4] Nejsilnější skleníkový efekt ve sluneční soustavě existuje na Venuši. Atmosféra planety se skládá téměř výhradně z oxidu uhličitého, takže teplota na povrchu Venuše dosahuje 475℃.

Příčiny skleníkového efektu

• průmyslové emise;
• hornictví;
• uhelné elektrárny;
• automobilové výfuky;
• extenzivní zemědělství;
• správa budovy;
• Lesní požáry;
• odlesňování.

Největší skleníkový efekt způsobuje spalování paliva, jeho těžba a doprava, výroba surovin (cement, ocel a další kovy), potravinářský průmysl, likvidace odpadů a spalování. Tvoří přibližně 70 % všech globálních antropogenních emisí. [7]

Vědci odvodili potenciál globálního oteplování, který nám umožňuje porovnávat klimatické účinky skleníkových plynů v různých časových obdobích. Například 1 kg metanu absorbuje tepelné záření 84krát lépe než 1 kg CO₂, vezmeme-li období 20 let. [8]

Plyny mají různou životnost, např. u metanu je to asi 12 let, u N₂O – 114 let. [9] Některé antropogenní emise oxidu uhličitého jsou odstraňovány z atmosféry během několika desetiletí, ale významná část zůstává v atmosféře až několik tisíciletí.

Důsledky skleníkového efektu

Změny teploty jsou přímo úměrné radiační zátěži. Vědci již spočítali, že pokud množství CO₂ zdvojnásobí, to způsobí oteplení o 1,5°C až 4,5°C – jde o tzv. klimatickou citlivost. Již nyní je koncentrace oxidu uhličitého 1,5krát vyšší než předindustriální úroveň. [10]

Neziskové výzkumné centrum Oxford Economics zveřejnilo studii o dopadu globálního oteplování na ekonomiku. Vědci vzali za základ ukazatel optimální teploty, při které lidé pracují nejproduktivněji a zemědělské plodiny produkují největší výnos. Odborníci určili tento údaj na 15 °C. Státy s průměrnými ročními teplotami pod touto hodnotou mohou mít z oteplování malé výhody. Země s teplejším podnebím naopak utrpí škody.

Během studie odborníci z Oxford Economics analyzovali údaje o situaci ve 203 rozvinutých a rozvojových zemích a předpověděli pokles globálního HDP o 20 % do roku 2100. Tento závěr je založen na předpokladu, že průměrné teploty budou nadále růst stejným tempem jako nyní (asi o 0,2 °C za dekádu). Zjištění Oxford Economics potvrzují výsledky dřívější studie zveřejněné v roce 2015 vědci ze Stanfordské univerzity a Kalifornské univerzity v Berkeley.

Podle odborníků z Oxford Economics nejvíce utrpí indická ekonomika: HDP země na hlavu klesne do roku 90 o 2100 %, pokud se nesníží emise skleníkových plynů. Odborníci také navrhli, jaké by toto číslo mohlo být v různých zemích, kdyby byla průměrná teplota o 1,1 °C nižší. Podle předpovědi by byla výrazně vyšší. Například HDP Nigérie na hlavu by mohl být o 35 % vyšší než nyní.

Řešení

Existuje mnoho způsobů řešení problému, které lze rozdělit na fantastické a skutečné.

Fantastickým návrhem je rozprášit částice stříbra do stratosféry tak, aby odrážely co nejvíce slunečního světla. Slunce tedy naši planetu nezahřívá a ta naopak bude vydávat méně tepla. Ze stejného důvodu někteří vědci navrhují uměle indukovat mraky, protože jsou schopny odrážet sluneční světlo vstupující na Zemi. [jedenáct]

Co můžete skutečně udělat nyní, abyste zabránili tomu, aby nás skleníkový efekt v budoucnu poškozoval:

• omezit používání fosilních paliv a přejít na obnovitelné zdroje energie;
• zvýšit energetickou účinnost a modernizovat energeticky úsporné technologie;
• zapojit se do udržitelného lesního hospodářství a kontrolovat lesní požáry;
• přejít k zemědělství šetrnému k životnímu prostředí;
• obnovit půdní kryt, protože ztráta humusu přímo ovlivňuje skleníkový efekt;
• vzdát se osobní dopravy a přejít na kola, MHD a elektromobily.