Naše rodinné panství, jak jsme získali dobytek

Nejdůležitější otázka zní: Stálo to vůbec cenu s tím vším začínat? Stálo to za to. Rozhodně – Rozhodnutí bylo správné. Ale mýlil jsem se v detailech. Udělal jsem chyby v mnoha maličkostech, které je nyní těžké napravit.

Kdyby bylo možné přetočit před 8 lety, udělal bych hodně jinak. Využil bych svůj čas, energii a peníze jinak. Takže budu snít. Mám v rukou kouzelnou hůlku, je rok 2008 a já opět stojím před volbou – Kde postavit svůj rodinný statek?

Ne ve vesnici. Nic se tam nezměnilo – lidé pijí, letní obyvatelé i místní; kulturně a ne moc. A oblasti byly jako kočka brečící. A ne na farmě – společnost je životně důležitá. A navíc je potřeba velká společnost. Dříve jsem si myslel, že na komunikaci a řešení společných problémů stačí 40-50 rodin. Ale teď chápu, že by tam mělo být mnohem víc lidí – 100-150 rodin. A rodiny by měly být úplné, s dětmi.

Děti jsou obecně lokomotiva. Vdechnou život každému prostoru. Ale je třeba je učit. V blízkosti osady by proto měla stát škola. 5-10 kilometrů daleko – ale mělo by. Normální, stav, 11 let. V dobrém (ne havarijním) stavu, s tělocvičnou a milými učiteli. (Nedaleko jsme měli tři školy. Dvě z nich byly v průběhu let zavřené.) Domácí vzdělávání (externí vzdělávání) ještě nebylo zrušeno, takže pokud máte sílu učit své děti sami, můžete to udělat. Dokumenty ve škole v klidu leží a děti přijdou na zkoušky jen jednou za čtvrt roku. I když k překvapení rodičů, některé děti osadníků se vzbouřily a trvaly na tom, že budou chodit do školy každý den.

Kde vybrat místo? U vody! Pitná voda by měla být k dispozici a mělo by jí být hodně. Ideálně řeka, jezero, silný potok. Není to špatné – nízká spodní voda (jako v Rodny) vám umožňuje mít hluboké rybníky. U nás to tak nevyšlo. Z tuctu rybníků vykopaných za 10 let na naší osadě ani jeden nemá vodu. Na jaře se zaplní, ale na podzim jsou prázdné. (Pro vytvoření jezírka bylo v jednom případě nutné položit na dno fólii, v jiném dovážet hlínu.) Voda ve studních leží v 15-22 metrech. A je to trochu daleko a drahé. Je lepší mít vodu na 5-10 metrů. Nyní lituji, že jsem nevykopal hned dvě studny na různých koncích lokality. To by vyřešilo spoustu problémů.

Musí pršet! Jinak můžete v honbě za klimatem vylézt do polopouštní oblasti a voda, voda, voda. Ale neustálé deště, jako v Leningradské oblasti nebo Karélii, jsou smutné. Rajčata nedozrají. Pouze pod filmem. Neustálé deště také znamenají hojnost komárů, pakomárů, mušek a dalších požitků. Po těch letech jsem si na komáry nikdy nezvykl a jejich kousnutí je stejně otravné. Dobrou zprávou ale je, že klíšťat je výrazně méně.

Klíšťata žijí tam, kde jsou lesy a zvířata. Máme spoustu všech těchto věcí. Klíšťat bylo také dost. Kácí, kácí. Kosili, vytrhávali, odháněli jeleny a divočáky – a klíšťat bylo méně. ALE zůstali. Sousedé se naučili šikovně vykroutit klíšťata a namazat se úžasnými repelentními kolínskými vlastní výroby, ale les je les. V našem případě národní park.

Rezerva je v pohodě. Nebude se kácet les, nebude se budovat škodlivý průmysl a po řece Ugra se nebudou vozit vodní skútry. Je to skvělé – čerstvý vzduch, nedotčená příroda. Ale tento druh lafa mají rádi i zajíci a sojky. Budou se (nebojíc se myslivců) vesele množit a hodovat na úrodě ze zahrady. Zajíci jsou pohromou pro zahradu a sazenice zelí.

Sojky jsou všestranné – jahody, švestky, jablka, třešně – mají rády všechno. Nechybí ani brhlíci, kteří úplně sežerou hrozny, sršni, kteří brutálně ohlodávají jablka a včely, a veverky, které mi suverénně ukládají ořechy. Letos nezbyl jediný ořech – ořechy byly sbírány kvalitativně – čistě.

Jedním slovem, les je plný hladových ptáků, myší, zajíců a chlupatých veverek. I když jsou samozřejmě ježci, kteří jsou pro nás. Houby, bobule. Je tam něco pozitivního, ale když jsem si stránky vybíral, věděl jsem všechno o pozitivním, ale nic o negativním.

V počáteční fázi rozvoje osídlení je důležité myslet strategicky. Musíte pochopit, že pokud mají organizátoři osady velmi seriózní přístup a schopnosti, pak cena pozemku kolem osady velmi rychle stoupne. Čím úspěšnější vypořádání, tím vyšší vzlet. Spekulanti si okamžitě uvědomí, že na tom mohou vydělat. Potřebovali jsme koupit všechny pozemky najednou, v prvních letech, kdy to stálo 30-50 tisíc. Nyní je cena 500 tisíc za hektar a výše. To je hodně peněz a bylo by lepší je utratit za stavbu nebo silnice.

Silnice se dají stavět donekonečna a rozpočet osad tam může být donekonečna pohřben. Je lepší se okamžitě dohodnout na břehu – nechodit během jarního tání. Každý. Bez výjimek. Dva týdny. Dokud vše nevyschne. Ale jeli jsme statečně a ničili auta na podzim a na jaře. Utrhli tlumiče, prorazili nádrže s plynem a uvízli v bažinách až k mostům. Ověřili jsme schopnost cross-country UAZ, Mitsubishi a Toyota. Zjistili jsme, že v blátivých cestách je sjízdné pouze Bělorusko. Když jsme to zjistili, uklidnili jsme se a nyní v silných deštích jen chodíme a zastavujeme stavbu. Ale přesto, i když jsme přestali ničit silnici v blátě, utratíme ročně 150 – 200 tisíc na opravy silnic. Proto – Od okamžiku založení osady je důležité mít silniční rozpočet. Pro ASG, drcený kámen, prosévačky, grejdr a traktor.

Ještě před čtyřmi lety došlo na setkáních k bitvám. Potřebujeme elektřinu? Většina už ho tehdy tajně chtěla. Menšina hájila principy nezávislosti na systému. Čas plynul, rodily se děti, kupovaly se stroje a ledničky, rostla spotřeba elektřiny. Životnost baterie mizela, integrita slábla. Bitvy skončily. Nyní si jeho včerejší odpůrci (i když ne všichni) zavedli elektřinu sami. A ne sloupy, ale kabelem, ale pronesly nás a vydechly. Na plný výkon začaly pracovat čerpadla ve studni, ledničky, svářečky, mrazáky, sušičky, pračky s ohřívanou vodou. Nyní lze sklizeň skladovat celou zimu. Nyní mohou výrobci sýrů expandovat naplno. Nyní je vzduch mnohem čistší a hluk generátorů téměř zmizel. (Alespoň na prvním poli).

O solární energii jsem již psal článek, ale krátce ho zopakuji. Ve středním Rusku sluneční energie od poloviny podzimu do března umírá. Ne seriózní lednice o objemu 400 litrů (pro skladování plodin). Nevydrží neustálé používání čerpadla ve studni (pro rodinu s dětmi). Budete muset periodicky vytahovat generátor a zapínat nabíječku. Problémem je absence seriózních baterií na trhu a nemožnost prodat přebytky elektřiny prodejní organizaci v létě a odstranit nedostatek v zimě. Mnozí, kteří hodili kabel, k němu jednoduše připojili pouze výkonné spotřebiče a nechali osvětlení zcela na slunci. Je to racionální. Tyto 1-2 kilowatty nestačily. Jednoduše jsme k solární energii přidali zimní stabilitu.

Takže – co je důležité? Škola, voda, klima, silnice, elektřina a nakonec Sousedé a domov. No, o stavbě trochu později, ale teď o sousedech. Společnost je důležitá. Kriticky důležité. Sousedy je třeba vybírat pečlivě, uctivě a pečlivě. Napravit poškozený vztah s nimi je VELMI těžké. Někdy je stavba nového domu jednodušší než obnovení vzájemného porozumění.
Konflikty vznikají většinou kvůli filozofii. Proto je důležité najít lidi, kteří se shodují v základních životních (pozicích) principech. Tyto principy jsou většinou dány již od narození a je těžké je napravit. Hledejte spřízněné duše, měli by být skoro jako příbuzní.
co mě napadlo? Spřízněné duše nelze určit podle formálního principu. Ortodoxní, Vegetarián, Anastasievit, Velká rodina. Lidé mohou být jiného náboženství, jíst maso, být bezdětní a přesto k vám mají hlubokou úctu. Nebo možná jako vy jedí syrovou stravu, nenechají se očkovat, pečou chleba bez kvasnic a vnitřně vás netráví, závidí. S takovými lidmi nebude žádný vztah, ať se budete snažit sebevíc.

Konstrukce. Oblíbené téma pro nováčky nebo ty, kteří se na stěhování na půdu teprve chystají. Nekonečné dotazy ohledně základů, izolace, střešní krytiny a rosného bodu. Co je lepší: kláda nebo dřevo? Mám udělat sklep pod domem nebo samostatně? Ale co se týče domova, každý má jiný vkus. Mohu jen přehrát svou volbu.
Nebylo potřeba kupovat profilované dřevo. Tenký (140 mm), studený, drahý. Nebylo potřeba umístit základy tak nízko (30 cm) od úrovně terénu. Bylo by skvělé ho zvednout o metr a půl. Nebylo třeba se bát mrazu – udělal bych i větší okna. Vstupní dveře jsou prosklené a stropy by zůstaly 3.1 m. Ve druhém domě, kde je strop nízký, není do rána co dýchat – veškerý kyslík je udušen. Od prvního roku bych hned nainstaloval hromadu termálních kolektorů a užíval si koupele v horké vodě. Neobtěžoval bych se hloupými kotli a radiátory, ale okamžitě bych na chodbu nainstaloval druhá kamna.

S krbem bych nebyl hloupý. Krásné, ale plýtvání dřevem. Bylo nutné instalovat krbová kamna. Teď už prakticky jen topím. Jak esteticky, tak hřejivé. Kdybych na komín nepoložil vitebskou cihlu, ve druhé zimě by se rozpadla na kusy. Nenápadná cihla Vorotyn se ukázala jako odolná a spolehlivá vůči teplotním změnám a dešti.

Doma bych to hned natřela s Belinkou. Pancéřová barva je však drahá. No, nehádal jsem s velikostí domu. Pro velkou rodinu je dům 9 x 9 příliš malý. Rozhodně příliš malý. Částečně jsem se ze situace dostal tím, že jsem postavil pár dalších domů pro dceru, syna a druhého syna. Po vybudování refektáře. Ale byl hloupý, slepoval domy jeden po druhém. A také uzavřením jihu. Byla škoda les kácet, ale les stejně rostl. Začala zakrývat solární panely a kolektory a musela být zbourána. Ale tohle už byl výkon. Obrovské borovice a mocné břízy byly použity na palivové dříví a plot z proutí, ale stálo to strašně moc úsilí. Před 7 lety bylo nutné stromy pokácet – poprvé po letech. V těchto místech vykácet a vysadit kulturní stromy.

V zásadě jsem zasadil, aniž bych šetřil úsilí. 300 jabloní, desítky třešní, švestek, hrušek. Ale v našem lese jde úroda třešní na sojky. Švestky makají, hrušky tvrdě rostou. Mohl jsi se zastavit u jabloní. ALE musely se zalévat! Zalévejte v srpnu, zalévejte nemilosrdně a metodicky. Pak by tolik netrpěli. I když na druhou stranu přežili ti nejsilnější. Přírodní výběr. Výběr.

Živý plot – Nepamatuji si, proč jsem do něj zasadil šeříky. V našich podmínkách to ale nebylo nejlepší řešení. Takže v naší půdě trpí, a dokonce i potemněla. Teď bych si vybral hloh. Tady je bomba. Trny, trny vášeň. Roste hustě a přátelsky. Bylo možné (ale ne z jihu!) sázet vánoční stromky. Taky mi udělali radost. Nemusíte nic kupovat, perfektně zakořeňují. Seřízněte je shora, vytvarujte je, jak chcete. Krása. Šeřík bych zasadila blíže k domu, stejně jako hortenzii. Škoda, že jsem o ní před sedmi lety nic nevěděl.

No, pojďme na zahradu. Dýně! To je moje hlavní chyba. Je třeba je vysadit po stovkách (s takovými plochami). Rostou bez problémů. Sojky a zajíci je nepotřebují. Skvěle uloženo. Cesta ze suchého hladu je pro ně jen píseň. (dýně, jablko, mrkev). No, nebylo třeba šaškovat s rajčaty ve volné půdě. Pozdní plíseň v našich kalužských lesích je zlá a nemilosrdná. Rajčata ve skleníku jsou ale úplně jiná věc.
Jahody – díky mé mamince to celé ty roky skvěle zvládla s plením. Ale proč takové trápení? Černá spunbond na zahradní záhon a mnohem méně práce. Rozhodnutí přišlo po pěti letech boje o úrodu. Udělal bych to hned, tolik energie, kolik jsem mohl ušetřit! Sílu bych si zachoval, i kdybych na podzim naplnil záhony slámou. Navíc ji nemilosrdně naplnil a neposypal ji jako omluvu. Vrstva 40-50 cm ale pak jsem uvěřil v zázračnou sílu hnoje. Samozřejmě je to dobré, ale v naší oblasti je to nějak neuvěřitelně drahé. Úroda byla zlatá. Sláma a mulč jsou síla. Jen je potřeba to odložit hodně a víckrát.

Při zodpovědném rozhodování o přestěhování na pozemek musíte pochopit, že výstavba od nuly, rozvoj 2–3 hektarů zcela opuštěné půdy, snadno sní jakékoli úspory. Dříve nebo později, tak či onak, úspory dojdou a vy budete muset žít v rámci svých možností. Je samozřejmě skvělé, když ve městě zbyde byt a lze ho pronajmout. Je to ještě krásnější, když jsou dva takové byty a jsou v Moskvě. Častěji se ale stává, že takové byty nejsou a tři čtyři roky po přestěhování vyvstává otázka – Jak mohu vydělat peníze?

Na to musíte myslet ne později, ale hned – v prvním roce. Jasně mít strategii, koncept, plán – Jak bude organizován finanční tok mé rodiny? Každý má své silné stránky a každý tento problém řeší po svém. Ale je potřeba to vyřešit. Někdo zakládá včelín, někdo pracuje na internetu, někdo na stavbě. Někteří osadníci vyrábějí mléko a ekoprodukty, jiní přijímají hosty.

Někdo připravuje čaj (byliny) a dělá řemesla. Jedna věc je důležitá – vyberte si směr a okamžitě začněte realizovat plán. Pokud se jedná o cestovní ruch, pak bylo nutné stavět domy a inzerovat. Pokud se jedná o včelín, kupte si úly, medomet a zasaďte medonosné rostliny. Docela dlouho jsem byl hloupý – doufal jsem, že mi zásoby nedojdou. Zasáhla krize a skončily mnohem rychleji, než se čekalo. Krize jsou obecně naší přirozenou, navyklou rytmickou záležitostí.

Nespoléhejte se tedy na zásoby. Vybudujte ekonomiku přímo na místě. Bylo by lepší, kdyby to byla trochu artelová struktura. Dvě nebo tři rodiny spojené společným projektem. Tímto způsobem bude větší stabilita, větší pokrytí.

Osady jsou alternativou, jinou cestou, snahou vytvořit něco jiného než běžné stereotypy. Začali jsme od nuly, bez vládní podpory a za 8–10 let se toho možná moc neudělalo. Rozhodně ale nestojíme na místě a koncepčně se za ta léta nic nezměnilo. Vytváříme komunitu oproštěnou od zlozvyků, sdružující lidi, kterým jsou blízké rodinné hodnoty, myšlenky přírodního zemědělství a permakultury.

Stálo to vůbec cenu s tím vším začínat? Stálo to za to. Ty zkušenosti, znalosti, které jsem získal o lidech, o pozemcích, o stavbě, stojí za hodně. Vzpomínky, které mají starší děti, jsou drahé (nebo možná k nezaplacení). Ano, mýlil jsem se v mnoha detailech, maličkostech, ale celkově jsem měl pravdu. Tyč musí mít montážní bod. Místem, které spojuje všechny příbuzné, je Family Estate.