No, vy lidi, smetí, a nechte nás po vás uklidit.

„Formule lásky“ – TV film Marka Zacharova podle scénáře Grigorije Gorina.

Citáty [upravit]

Proto jsem opustil svět, utekl z hlavního města, abych se válel v bažině všedního dne!

No, budu se vdávat, co bude? Celý den budu chodit v hábitu a moje žena, člověk, který by měl sloužit ideálům lásky, přede mnou objedná nudle a začne je jíst!

— Ruská řeč není o nic těžší než ostatní. Tam se Margadon – divoký muž – dozvěděl i to. Margadon!
– Vždycky je dobré se učit, holka by měla pracovat, neplivat do studny – to se bude hodit. a jak se říká.

– Proč žije člověk na zemi? Sdělit.
– Jak se to stalo tak brzy? A pak, kde bydlí? Jestli tady, v provincii Smolensk, je to jedna věc, pokud v provincii Tambov, je to druhá.

Matante, nedělejme skandál před cizími lidmi!

– To není dílo, ale Sodoma Gomora!
– Jsou tam dva? Vypadá to jako jeden.
– Proč sám?
– Jedna Gomora.

– Tohle je Jazel. Francouzská žena. Poznal jsem ji. Na noze.
– Ne, to není Jazel. Jazel byla brunetka a tahle je celá bílá.

Na co si stěžujeme?
– Stěžuje si na hlavu.
– To je dobré. Plíce dýchají, srdce bije.
– A hlava?
„A hlava je temný předmět a nelze ji prozkoumat.“

Pokud je lékař plný, je to pro pacienta snazší.

– Hypochondrie je krutá žádostivost, která udržuje ducha v nepřetržitém smutném stavu. Zde medicína zná různé prostředky, z nichž nejlepší a nejnebezpečnější je rozhovor. Slovo léčí, konverzace zahání myšlenky. Chcete si promluvit, pane?
– O čem?
-Co chceš? O válce s Turky, o peripetiích klimatu nebo třeba o hraběti Cagliostrovi.
– O kom?
– O Cagliostro. Slavný čaroděj a mistr tajemných sil. V Petrohradě jsem dnes udělal velký hluk. Noviny píší, že pěstoval drahé kameny a předpovídal budoucnost. A také se říká, že dvorní dáma Golovina vytáhla z medailonu podobu svého zesnulého manžela, a to natolik, že ho cítila a nyní se zdá být těhotná.

„Kočár se porouchal, kovář je na útěku, takže sedí v hotelu Vasilievskaja a krmí štěnice.“
— Klopov? Skvělý muž, mistr – a štěnice?
– Takže, pane, oni nechápou, kdo je pán a kdo není pán.

Strašidelné město: žádné dívky, nikdo nehraje karty. Včera jsem ukradl v hospodě stříbrnou lžičku – nikdo si toho ani nevšiml: mysleli si, že tam vůbec není.

– Barbarská hra, divočina – táhne mě to do vlasti.
-Kde je tvá vlast?
– Nevím. Narodil jsem se na lodi, ale nikdo si nepamatuje, kam a odkud plula. Kde ses narodil, Jacobe?
– A to jsem se ještě ani nenarodil.
– Nenarozen?
– Ne.
– A co myslíš dál?

Srdce je podřízeno mysli. Pocity jsou podřízeny srdci. Mysl podléhá pocitům. Kruh je uzavřen. Začali jsme rozumem, rozumem jsme skončili. Takže se ukazuje, že celý vesmír je podstatou hry mé mysli. A pokud se mnou souhlasíte, tak i vy.

Pak svlékla poslední šaty a také se vrhla do rozbouřeného moře. A tato propast ji v jediném okamžiku pohltila. Obecně platí, že všichni zemřeli.

– Margadon! Proč jsou dveře otevřené?
– Promiňte, mistře!
– Jaké jsou výmluvy?
— Barbarské zvyky: klíče se rozdávají, ale zámky nejsou.

Ty neumíš lhát, mladý muži. Všichni lidé se dělí na ty, kteří ode mě něco potřebují, a na ostatní, od kterých něco potřebuji já. Nic od tebe nepotřebuji. Zveřejněte, co chcete.

Hlasitá slova nejsou potřeba, otřásají vzduchem, ale ne partner.

Sil vu ple, milí hosté! Sil vu ple. Zhe vu pri. avek plaisir. Pane, odpusť mi, všechna slova vyskočila ze strachu.

– Zjevně se mi to líbilo. Výborně…
– Dobrý muž…
– Ukradl jsem slánku.
– A nepohrdl.

– Strýčku Štěpáne, jejich kočí se na mě podíval přes svůj lorňon. Co to dělá, co?
– Co, co. Vize je slabá.
– Chudák.

— Štěpáne! Hostovi se porouchal kočár.
– Chápu, pane. Osa letěla. A je třeba vyměnit jehly.
– Jak dlouho to dokážeš?
– Udělám to za den.
– Co takhle dva?
– No. Pro. Uděláme to ve dvou.
– A za pět dní?
– No, když to zkusíš – zvládneš to za pět.
– A co deset?
– Dobře, pane, vy jste zadal úkoly! Sám to deset dní nezvládneš, tady potřebuješ pomocníka – homo sapiens!
– Vezměte si asistenty, ale ne dříve!

Alene novi, nostra alice! Což znamená, že když to postavil jeden člověk, jiný to může vždy rozebrat.

Proč to tak posilují?

— Plánujete zůstat na delší dobu?
„Všechno tady závisí na mém.“

Kdo jí málo, žije dlouho, neboť nožem a vidličkou si kopeme vlastní hrob.

Bylo o mně vymyšleno tolik bajek, že mě nebaví je vyvracet.

Měli jsme úředníka v okrese. V patchportu byl rok narození označen pouze číslem – inkoust, rogue, save. Pak se věc vyjasnila – byl poslán do vězení. Ale neobtěžovali se předělat patchport – stále to byl dokument.

„Nemůžeš si zapálit cigaretu prstem, nebudu lhát.“ A z očí létají jiskry. Například pan Zagosin loni řekl, že muž spadl z vozíku a narazil se čelem na hřídel. No, řeknu vám, byl ohňostroj!
— Spálil jsem všechno seno. Jaké seno! Čistý jetel.
– Je v pořádku lhát! Čistý jetel. Všechno je zarostlé ostřicí a lopuchy.
– Co to říkáš, Feodosya Ivanovno! Můj vozík sena stojí deset rublů.
„Stojí to za to, ale nikdo to nekupuje.“ Vaše seno je naprosto k ničemu! Pokud to dobře nehoří.
– Ano, počítejte, pokud se opravdu rozhodnete koupit seno, kupte si ho od Feodosia Ivanovna, neuděláte chybu.
– Ne, mám dobré seno.
– Pane, co to říkáte, pánové? Jaké nedorozumění! Náš host mluví o úplně jiných fenoménech!
„Mám pocit, že se tu sešli lidé skeptické povahy, takže se vraťme k jídlu.“ Vidíte tuto vidlici?
– Studna…
– Chceš, abych to snědl?
– Udělej mi laskavost.

Fimko, proč tam stojíš?! Přineste blancmange s želé!

Ano, je to od srdce. Úžasný. Hodné obdivu. Moji pacienti polykali lžíce mnohokrát, nebudu to skrývat. Ale dát si něco takového, k večeři jako dezert a ostrý předmět, je úžasné. Za to vám vyjadřujeme naši upřímnou srdečnou vděčnost. No, když samozřejmě kromě železných předmětů můžete použít i porcelán, tak. – prostě není slov.

– Pane Cagliostro, co ten portrét?
– Počkej chvilku, má drahá, s tím portrétem! Ať se zabývá sochou.

– Poznáváš to, Margadon?
– Naturlikh, výborně! Skvělá paní!

Ztrácím svou dřívější lehkost.

Včera jsem požádal hospodyni o tři ruble – dala to, ty darebáku, a nezeptala se, kdy to vrátím.

– Chtěl bys něco kousnout?
– Jak se jmenuje?
– Palačinky.
– Palačinky. palačinky. kde byly. u babičky. Selyanko, ty máš babičku?
– Ne.
– To je sirotek.

– Pojď sem. Chcete velkou, ale čistou lásku?
– Kdo ji nechce.
„Tak přijď, jakmile se setmí, na seník.“ Přijdeš?
– Proč nepřijít? Přijdu. Přijď jen ty. A pak zavolal i tamní pan a pak se vyděsil.
– A nepřijde sama, přijde s kovářem.
– Který kovář?
– S mým strýcem Štěpánem Stepanychem. Je pro mě jako otec, náš kovář.
– Proč potřebujeme kováře? Ne, nepotřebujeme kováře. Co jsem, kůň nebo co? Proč potřebujeme kováře?
– Požehnej. Chcete udělat nabídku.
– Ano, zdarma. Jít. Nevidíš, hrajeme.

– A za to budeš ryba, odporná a kluzká!
– Ano, ale slíbili kočku!
– Nedůstojný!

Byl jsem varován, že pobyt v Rusku má na nezralé mysli ničivý účinek.

– Kam to odevzdáte?
– Na nádraží. A pak – A pak vás tam veřejně zbičují jako tuláka a pošlou na Sibiř odklízet sníh.
– Všechno?
– Ano. Je tam hodně sněhu.

– Proč mě pořád děsí? Proč bych se měl bát? Mám tři doživotí. Jak s tebou mluví? Ty, muž, který dosáhl výšin londýnského dna! Koneckonců, budeš princem?
– Ano, to je!

Oheň byl také považován za božský, dokud jej neukradl Prométheus. Nyní na něm dáme vařit vodu.

Mám dost odvahy na útěk!

– Dohodli jsme se?
– Ano, princi!
– Takže dávám ultimátum.
– Ano. A přicházím zezadu.

– Práce ist est ipse volumpas! Což znamená: práce sama o sobě je potěšením.
– Ty bastarde, ty bastarde, takže se tu místo práce učíš latinu?
– Liberation est perpetum mobile.
– Oh, Jacobe, nikdy odtud neodejdeme! Zemřeme!
„Všem rozumím, Jacobe, všichni nově příchozí v Rusku zemřou poblíž Smolenska.“

Strýčku Štěpáne, pomohl bys jim, co? No, smát se chudým je hřích. No, podívejte se na ně! Nucení lidé jedí pouze ryby. A zpívají tak žalostně.

Socha s tím nemá nic společného. Je to také nešťastná žena. Miluje hraběte.

– Nemůžeš spát?
– Ano, tady. Miluji procházky za svítání.
– Na dvou koních najednou? Nebude dost míst k sezení.

– Mám to. Vy, pane, jste podvodník a darebák!

– Proč se zdržujete, pane?
– Jste host, musíte střílet jako první.

– Doufám, že zastřelit se v přítomnosti hosta není v rozporu s vašimi zvyklostmi?

– Margadon, jeden musel být obviněn.
„A ty jsi, jak se ukázalo, nepoctivý člověk, Margadon.“
– Rozhodně! Kdybych byl čestný člověk, kolik lidí v Evropě by zemřelo! Hrůza!

Když se mě jednoho dne ve Sněmovně lordů zeptají: „Proč ses, princi, poflakoval tak dlouho kolem Smolenska? -Nevím, co odpovědět.

– . A buďte opatrní s mladými dámami. Mramor, to není mramor – naše obchodní stránka. Sedněte si na sluníčko, vyhřívejte se.
– Bylo by dobré léčit bylinkami. Odvar z heřmánku, máty . Máte mátu v Itálii?
– No, odkud pochází máta v Itálii? Viděl jsem jejich Itálii na mapě: bota s botou, a je to.

– Cítí se špatně?
– Ne, je v pořádku.
– Pokuta?
– Naživo je všechno v pořádku.

– Alyosha! Aljošo, zajímá to teď pana Cagliostra?
– Před tím, před tím.
– No, jak se má náš táta?
– Tatínek souhlasil.

– Chase?
– Pronásledování, Vaše Excelence.
– To je úžasné. Když opustíte pronásledování, nemyslíte na nic jiného.

— Jacob.
– Jacobe! Doe partiao! Cistabolo es pitando!
– Wa marira matsato, stronzo!
– Arshafare cretino sheimo!
— Wikanono urlale burto facha!
– Vico, to je ono! Bašta! Bašta! Camilo!
– Ale! Ale! Ale! Presto, signore! Desoro mio! Santa Maria Bergarito pereme amore manon dementi queire!

Vrátím se k tobě. Určitě se k vám vrátím. Pouze ostatním. Pravda, pravda. Tady je kříž. Úplně jiný.

Mare bella donna,
Che un bel canzone,
Sai, che ti amo, sempre amo.
Donna bella klisna
Credere, cantare,
Dammi il momento,
Che mi piace più!

Uno, uno, uno, un momento,
Uno, uno, uno sentimento,
Uno, uno, uno komplimento
O sacramento, sacramento, sacramento.
– Uno momento. Italská lidová píseň. sl. G. Gladková [1]

Řeka života teče do Věčnosti. Co s tím má společného „okoun“?

„Já, Giuseppe Cagliostro, nejvyšší hierarcha existence, apeluji na síly bez těla, na velká tajemství ohně, vody a země. Odevzdávám se jejich moci a kouzlím přenést svou nehmotnou podstatu z přítomného času do budoucnosti, abych viděl tváře potomků žijících mnoho let v budoucnosti. Vy, pane, chci se zeptat na osud z lidí, kteří se v tento den v létě roku 1780 sešli zde v Petrohradě – jděte. Jste připraveni odpovědět?
– Klást otázky.
-Jsi připraven nám říct celou pravdu?
– No, všechno – ne všechno. Co tě zajímá?
– Zeptej se na mě, hrabě! Jak jsem starý?
„Chci přečíst tvůj osud, ale řádek je nečitelný.“ Vidím jen číslo 19. Zatím.
– Jak tomu můžeme rozumět?
„Nadcházející století, devatenácté století, vás uklidní, madam.“
– A já, ten blázen, jsem měl zemřít. Zeptej se, otče, možná by ses měl naposledy oženit?

– Dostanete to, co jste chtěli, podle načrtnutých obrysů.
– K čertu s konturami! Už je nenávidím.

Lásko, Fimko, to je jejich „láska“. Zamilovaný a očima – wow!

„Mám rozkaz od Jeho Klidné Výsosti prince Potěmkina zadržet pana Cagliostra a odvést ho do kanceláře, aby podal vysvětlení.“
– To je nemožné. Je v budoucnosti.
– Dostaneme to z budoucnosti. Ne poprvé.

„Už jsem probudil element energetických toků, už jsem interagoval se silami magnetické substance!“ Co, pane, přišel jste na trh?! Znamení zvěrokruhu, zde je 24 kabalistických symbolů, zde je klíč, brána a sedm sfér. Vše již dýchá a uvedeno do činnosti.

– Zlato z rtuti se objevuje desátého dne, láska z nepřátelství patnáctého. Jsme na cestě dva týdny. Přichází kritický okamžik!

– Tak já vám řeknu víc. Znamená to, že byl zastřelen jistý statkář Kuzyakin. Přiložil si pistoli k čelu, jednou vystřelil – selhala! Další výstřel – selhal! Eh, myslí si, zřejmě to není osud! A přesně! Prodal pistoli, ale měl ji drahou, s kameny. Prodal pistoli, ale na oslavu se opil. a pak opilý spadl do závěje a umrzl.
„Říká, že každý má svůj vlastní termín a není třeba s ním spěchat.“

poznámky[editovat]

1. ↑Uno momento — Italská lidová píseň // Knihovna Maxima Moshkova.

Odkazy [upravit]

• Citace z filmu na imdb.com (anglicky)

Citáty a hlášky z filmu „Formule lásky“

Vrátím se k tobě. Určitě se k vám vrátím. Pouze ostatním. Pravda, pravda. Tady je kříž. Úplně jiný.

A pošlu tě ze Sibiře odklízet sníh. – Všechno? – Všechno!

Co jeden člověk sestavil, jiný může vždy rozebrat.

Alaine noby, nostra alice! Co to znamená – když jeden člověk stavěl, druhý může vždy demontovat.

Fimko, proč tam stojíš! Přineste blancmange s želé!

Měli jsme úředníka na kraji. Do patchportu jsem si zapsal rok narození s jedním číslem – inkoust, rogue, save. Pak se případ vyjasnil – byl ve vězení. A nezačali předělávat patchport – dokument je stále.

V podstatě všichni zemřeli.

Všichni nově příchozí v Rusku zemřou u Smolenska.

Ztrácím svou dřívější lehkost.

Včera jsem požádal hospodyni o tři ruble, bastarde, a nezeptal jsem se, kdy je vrátím.

Stojí to za to, ale nikdo to nekupuje.

Mám dost odvahy na útěk!

Slovo léčí, konverzace zahání myšlenky.

Strýčku Štěpáne, pomohl bys jim, co? No, smát se chudým je hřích. No, podívejte se na ně! Nucení lidé jedí pouze ryby. A zpívají tak žalostně!

Silvupple, milí hosté! Silvuple. Zhewupri. avek plaisir. Pane, odpusť mi, všechna slova vyskočila ze strachu.

Strašidelné město, nejsou tam žádné dívky, nikdo nehraje karty. Včera v krčmě ukradl stříbrnou lžičku, nikdo si toho ani nevšiml, mysleli si, že tam vůbec není.

Řeka života teče do Věčnosti. Co s tím má společného „okoun“?

Hypochondrie je krutá žádostivost, která udržuje ducha v nepřetržitém smutném stavu. Zde medicína zná různé prostředky, z nichž nejlepší a nejnebezpečnější je rozhovor.

Honička je úžasná. Když opustíte pronásledování, nemyslíte na nic jiného.

Kdo jí málo, žije dlouho, neboť nožem a vidličkou si kopeme vlastní hrob.

Oheň byl také považován za božský, dokud jej neukradl Prométheus. Nyní na něm dáme vařit vodu.

Lásko, Fimko, to je jejich „láska“. Zamilovaný a očima – wow!

Bylo o mně vymyšleno tolik bajek, že mě nebaví je vyvracet.

Byl jsem varován, že pobyt v Rusku má na nezralé mysli ničivý účinek.

Ty neumíš lhát, mladý muži. Všichni lidé se dělí na ty, kteří ode mě něco potřebují, a na ostatní, od kterých něco potřebuji já. Nic od tebe nepotřebuji. Zveřejněte, co chcete.

Hlasitá slova nejsou potřeba, otřásají vzduchem, ale ne partner.

Jezdit na dvou koních – nebude dost místa!

No, vdám se, ať se stane cokoliv. Celý den budu chodit v hábitu a moje žena, člověk, který by měl sloužit ideálům lásky, přede mnou objedná nudle a začne je jíst!

Matante, nedělejme skandál před cizími lidmi!

Oheň byl také považován za božský, dokud jej neukradl Prométheus. Nyní na něm dáme vařit vodu.

Kdo jí málo, žije dlouho, neboť nožem a vidličkou si kopeme vlastní hrob.

Nekouří z prstu, nebudu lhát. A z očí létají jiskry. Támhle, u Zagosinových, asi loni spadl rolník z vozíku a spadl čelem na hřídel. No řeknu vám, byl ohňostroj!

Pokud je lékař plný, je to pro pacienta snazší.

Pobyt v Rusku má zkažený účinek na křehké mysli.

Strašidelné město: žádné dívky, nikdo nehraje karty. Včera jsem ukradl v hospodě stříbrnou lžičku – nikdo si toho ani nevšiml: mysleli si, že tam vůbec není.

Srdce je podřízeno mysli. Pocity jsou podřízeny srdci. Mysl podléhá pocitům. Kruh je uzavřen. Začali jsme rozumem, rozumem jsme skončili. Takže se ukazuje, že celý vesmír je podstatou hry mé mysli. A pokud se mnou souhlasíte, tak i vy.

Když se mě někdy ve Sněmovně lordů zeptají: proč ses, princi, tak dlouho poflakoval kolem Smolenska? -Nevím, co odpovědět

Silvuple, milí hosté, Silvuple. Zhevupri, aveplizir. Pane, odpusť mi, všechna slova vyskočila ze strachu.

Proto jsem opustil svět, utekl z hlavního města, abych se válel v bažině všedního dne!

Socha s tím nemá nic společného. Je to také nešťastná žena. Miluje hraběte.

Ano, je to od srdce. Úžasný. Hodné obdivu. Moji pacienti polykali lžíce mnohokrát, nebudu to skrývat. Ale dát si něco takového, k večeři jako dezert a ostrý předmět, je úžasné. Za to vám vyjadřujeme naši upřímnou srdečnou vděčnost. No, když samozřejmě kromě železných předmětů můžete použít i porcelán – tak. prostě není slov.

Ztrácím svou dřívější lehkost.

Včera jsem požádal hospodyni o tři ruble – dala to, ty darebáku, a nezeptala se, kdy to vrátím.

Pak svlékla poslední šaty a také se vrhla do rozbouřeného moře. A tato propast ji v jediném okamžiku pohltila. Obecně platí, že všichni zemřeli.

Všichni lidé se dělí na ty, kteří ode mě něco potřebují, a na ostatní, od kterých něco potřebuji já. Nic od tebe nepotřebuji. Zveřejněte, co chcete.

Vždy je dobré se učit, dívka by měla pracovat, neplivat do studny – to se bude hodit, a jak se říká.

Dobrý člověk. Ukradl slánku. A nepohrdl.

Ale hlava je temný předmět a nedá se prozkoumat.

Proč to tak posilují?

Proč potřebujeme kováře Nepotřebujeme kováře. Co jsem já, kůň?