Jaké rostliny vypadají jako zahradní jahody?

Lesní jahoda, jahoda nebo Viktorie – jak rozlišit.

Každý tomu říká jinak: někdo tomu říká jahoda, jiný jahoda a někdo dokonce Viktorie. A to vše proto, že zaměňují navenek podobné rostliny dvou různých druhů patřících do stejné rodiny a dokonce rodu: lesní jahody a jahody. Jahodník (fragaria moschata) je jednopohlavná rostlina, tzn. Existují samčí a samičí exempláře, což znamená, že ne každý keř nese ovoce! Rostliny jahodníku jsou vyšší a mohutnější než lesní jahody, stopky jsou vzpřímené, výrazně vyčnívají nad listy, listy jsou silně pýřité. Jahody jsou o něco větší než jahody, obvykle kulatějšího tvaru, oblečené do „košile“ kališních lístků, dokonce i plně zralé bobule se obtížně oddělují od nádoby. Jahody se vyznačují neobvyklou purpurově červenou barvou a jedinečným jemně nakyslým muškátovým aroma.

Jahoda lesní (fragaria veska) je tak běžná a každému známá, že nepotřebuje popis. Lesní jahody jsou v lesích všudypřítomné, proto se jim říká lesní jahody.

Člověk tyto bobule sbírá odedávna. Jahody se na zahradách začaly pěstovat v 16. století. Velikostí bobulí však sice předběhla pralesního předka, ale o moc to nebylo. Proto na sebe moc pozornosti nevzbudila. Asi o 100 let později se jahody začaly pěstovat na zahrádkách. Postihl ji ale stejný osud jako drobnoplodé jahody.

Na počátku 17. století byly ze Severní Ameriky do Anglie přivezeny tzv. virginské jahody. Jeho bobule byly o něco větší než u zde pěstovaných lesních jahod a začaly se šířit po zahradách Evropy. V 17. století přivezl kapitán A. Frezier do Francie z Chile další druh velkoplodé jahody, která dostala jméno podle země původu. Bylo jich jen 5, těchto chilských rostlin, kapitán je během půlroční plavby pečlivě zakonzervoval a aby je dále zachoval, po návratu do vlasti je rozdal do spolehlivých rukou. Historie čtyř exemplářů je neznámá, ale namnožené rostliny pátého exempláře byly jednou náhodně vysazeny vedle viržinských jahod a byly jím opylovány. To se ukázalo jako velmi šťastná náhoda, která vedla k objevení se zásadně nové, velkoplodé jahody, kterou nyní pěstujeme na našich zahrádkách.

Tedy moderní jahodník zahradní velkoplodý (toto je správný vědecký název pro celý „zahradní jahody„) – potomstvo nikoli lesního jmenovce, ale zámořských rodičů, kteří stále bezpečně rostou ve volné přírodě v Americe. Jahodník zahradní (fragaria ananassa) je oboupohlavná rostlina, tzn. Každá květina má samčí (tyčinky) i samičí (pestíky) reprodukční orgány. Tato kultura nemá a nemůže mít samčí nebo samičí rostliny! Proto v zásadě nepotřebuje speciální opylovače: každá květina dokonale opyluje sebe i své sousedy. Hmyz – včely, čmeláci atd. – se také podílejí na křížovém opylení. Ale i při jejich nepřítomnosti (například v deštivém létě) bobule stále nasazují, i když se mohou ukázat jako méně kvalitní – menší, s nezralou špičkou, nemotorné.

Jahodám se někdy říká Victoria jahody. Toto jméno je spojeno s jednou z prvních odrůd přivezených do Ruska a rozšířených, Victoria. Vymizení této odrůdy ze zahrad, jak napsal na konci 19. století slavný ruský zahradník R.I.Schroeder, „do značné míry napomohly školky tzv. „jahodová odrůda Victoria“ Prodávali širokou škálu odrůd.“

Závěr: Jahodové plodiny, které zahradníci pěstují ve svých zahradách, jsou:

Sestaveno z materiálů:

I.S. Isaeva „Zahrada XXI. století“, Moskva, „Rosman“, 2005;

G.F. Govorova „Jahody“, Moskva, nakladatelství SME, 2003